může mi někdo z Vás vysvětlit, co je tak obtížného na obyčejné komunikaci mezi lidmi?? Známe to všichni. Lidé se hádají, jsou na sebe mnohdy zlí, drzí, z vlastních chyb obviňují druhé..Stojím v tramvaji a malá holčička se demonstrativně mračí na žlutou tyč. Tramvaj se rozjíždí a holčičku tak tak zachraňuje maminka před pádem, a co myslíte, že udělá? Možná byste čekali, že ji nervózně okřikne. Ne? Já jsem to čekala. Ale, co řekla maminka té holčičce? ,,Proč se nedržíš?“ Řekla ,,PROČ se nedržíš?" A řekla to NAPROSTO v klidu. Nevybouchla, nezačala na ni křičet ,,Drž se!“, místo toho se rozumně ptá ,,Jaký k tomu máš důvod?" A to je podle mě jeden ze základních kamenů naší komunikace. Než začneme někoho soudit, radit mu, nebo mu dokonce nakazovat, jak by se měl chovat, co by měl dělat, nebo co říkat, měli bychom se zajímat. Ten člověk může mít přece docela dobrý důvod k takovému jednání a vy nejspíš budete mít šanci vidět jen část příběhu. Uvidíte, že s lidmi budete vycházet patrně lépe, když se budete zajímat. Holčička v tramvaji totiž samosebou reagovala jinak, než kdyby po ní matka vyjela, nejspíš by se zasekla a tvrdohlavě si stála na svém, jako to malé děti mívají v oblibě. Ale jí došlo, že když se nechytne, bude se za chviličku válet po špinavé podlaze, takže se přes určitý odpor, nebo možná přes svou roztomilou hrdost přenesla a chytla se.
Z toho nám, alespoň podle mě vyplívá jednoduché pravidlo, upřímný zájem zmůže víc, než jakékoli rozčilování a násilí. Ne?
