tak jsem dneska přemýšlela o tom, jaké sny jsem mívala, jako malá, jaké před rokem, jaké sny mám teď a jaké sny se mi splnily..Musím podotknout, že spousta snů se mi nesplnila, ale tak nějak jsem na ně zapomněla.
Říká se, že děti jsou čisté a nemívají žádné postranní úmysly, já však byla dítě čistě materialistické. Možná to bylo tím, že jsem měla vlastní pokoj, fungující rodinu, psa a kočku a do nějakých pěti let jsem byla jedináček, každopádně mými sny byly panenky, knížky a šatičky na hraní. Až později, když jsem tak nějak začala přicházet o iluze a stala jsem se ztrápeným teenagerem mi došlo, že některé věci nejsou samozřejmostí..
Taky jsem v zamyšlení zjistila, že jeden velký rozdíl mezi dětskými a současnými sny je snaha. Panenky jsem přenechala Ježíškovi a jediné, co jsem pro ně musela udělat bylo, si je přát. Dnes musím cvičit, abych měla vysněnou postavu, musím se učit, abych měla uspokojivé známky, musím šetřit, abych si koupila novou kabelku a musím být milá, aby mi procházely moje průšvihy.
Ale i po těch letech zůstájí iluze..chtěla jsem být princeznou, chtěla jsem růžovou mašli a prince na bílém koni. Dnes chci být modelkou, chci Vuittonku a hokejistu s matně černou Audi...
PS: A nesnažte se mi namluvit, že to máte jinak ;)
