Veganské Brownies

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o můj oblíbený recept na veganské brownies :)

Veganské brownies a řecká káva s kokosovým mlékem.

BROWNIES

2 šálky polohrubé mouky

2 šálky cukru

3/4 šálku neslazeného kakaového prášku

1 lžička prášku do pečiva

1 lžička soli

1 šálek vody

1 šálek rostl. oleje

2 vanilkové cukry

strouhaný kokos

Předehřejeme troubu na 170-180°. Smícháme nejprve suché ingredience, poté přidáme tekuté a dobře promícháme. Vylijeme na plech vyložený pečícím papírem, posypeme kokosem a pečeme 35 minut, dokud povrch není krásně lesklý. Necháme vychladnout a podáváme na kostičky. 

DOBROU CHUŤ :)

Srdeční záležitost.

Žiju, abych hrál. Hraju, abych žil. Dýchám pro divadlo a divadlo dýchá pro mne.

Čas od času, než něco napíšu, zeptám se kamarádek, o čem by měl nový příspěvek být. Nějakou dobu už mi moje kamarádka Johanka odpovídá pořád stejně. ,,Napiš o divadle!".

Na začátku ledna ( Proboha, to už je to půl roku? Jak s to stalo?!) vybírala naše sbormistrině jedenáctku dětí, které se měly připravovat pro nové představení divadla F.X.Šaldy v Liberci Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, které podle původní předlohy Jaroslava Haška upravil Kryštof Pavelka a zrežíroval Ondra Pavelka. Já se mezi jedenáct šťastných bohužel nedostala.
Několik mých kamarádek (včetně Johanky) ale ano. A tak jsem mohla pouze sledovat fotky ze zkoušek na instagramu a tiše závidět.

To se ale k mojí obrovské radosti mělo brzy změnit. Protože s některými holkami z divadla chodím do školy, přišla mi jedna z nich (Markét) jen tak mimochodem říct, že mě paní Pálková (sbormistrině)  vybrala jako dvanáctého člena naší malé divadelnické skupiny.

Když jsem ještě téhož veřera mířila na první zkoušku, cítila jsem jsem mimo nekonečného nadšení taky strach. Vždyť ostatní zkouší už několik týdnů!!! A navíc jsem tuším šla pozdě jako obvykle..

Bála jsem se zbytečně. Zaprvé: Písničky, které nacvičujeme jsou naprosto primitivní. Zadruhé: Opakujeme je stále dokola, že by si je zapamatoval i člověk s alzheimerem. A za třetí: Co nám řekl náš divadelní opatrovník strejda Čába, ,,Je úplně jedno, jestli vám někde něco ulítne, musíte to prožít." Což, myslím, paní Pálkové příliš nevyhovovalo, protože se to příčí všem zásadám správného severáka, ale nemohla s tím nic dělat, protože když řeknete bandě rozjívených sboristů, aby ztratily soudnost a začali se předvádět, je to jako kdyby jste řekli slonům, ať vběhnou do porcelánky. Už je nic nezastaví.

Zkoušky v divadle mě, musím říct také velmi příjemně překvapily. Narozdíl od ostatních holek jsem se nazaobírala naivními představami o tom, jak budeme s herci navazovat dlouholetá přátelství, jak si z nás všichni, včetně režiséra sednou na zadek, a jak nás od teď nepřestanou obsazovat do všeljakých dalších představení. Opak se stal pravdou a tak mě divadlo už podruhé vyvedlo z omylu.

Ačkoli naše skupinka zastává roli jakéhosi zpívajícího křoví ve slaďoučkých kostýmech baletek (a jednoho Malého prince), chovali se k nám herci od začátku jako k rovnoceným kolegům. Pokaždé, když přicházíme do divadla, všichni se na nás smějí, zdraví nás, ptají se, jak se těšíme na představení a na premiéře nás zasypali čokoládou a dokonce květinami jako opravdové umělce.

A tak jsem zjistila, že jakmile se jednou postavíte na prkna, už z nich nebudete chtít slézt. Pocit soudržnosti před premiérou, oslavy po premiéře, pocit s jakým prožíváte každý zasloužený aplaus, smích z hlediště, vidět, že to, co děláte má pro někoho smysl, to všechno vás zpoutá a nepustí.

Divadlo nemůžu s ničím srovnat. Nejde ničím nahradit a nikdy v životě bych se ho dobrovolně nevzdala. Dává vám možnost být na chvíli někým jiným. Zapomenout na vaši osobní každodenní roli. Je to naděje, je to láska, je to vášeň. Je to divadlo.

S panem režisérem.

S naší Danuš.

Kdyby.

Před pár dny proběhla médii zpráva o šťastlivci, který vyhrál v Eurojackpotu 2,5 miliardy korun.
Nejspíš jste to také postřehli..Mě a moje spolužáky dovedla tato informace k debatě o tom, co byste s takovou částkou udělali. Celé dva dny se na exurzi samozřejmě neřešilo nic jiného :)

Shodli jsme se svorně na tom, že bychom nejspíš nemuseli do konce života hnout prstem.
Trefná poznámka padla od mého spolužáka Pavla, který prohlásil, že by si ten člověk měl pořídit psychologa.

Co byste provedli s 2,5 MILIARDY KORUN?!!

Mým řešením se stalo cestování a investice. Moje maminka prohlásila, že bych za ty peníze mohla dělat svoji práci. Koupit si časopis, abych mohla psát. Investovat do vzdělání, možná koupit nějakou firmu, která by mi ty peníze zhodnotila. Akcie. Jak chytré.

Představte si, že takový balík prostě procestujete. V podstatě bych si mohla na záda hodit batoh s kartáčkem na zuby a pasem a procestovat svět. Každou noc usínat v jiném městě.

No každopádně, ruku na srdce. Kolika z nás se něco takového přihodí? Každopádně bych ráda věděla, co s penězi provede výherce, ale ani to se nejspíš nedozvíme, protože z pochopitelného důvodu nikde neuvádí své jméno.

Nezbývá, než mu popřát hodně štěstí.

Photoshoot

 photos by Johana Matunová

OOTD

Konečně máme krásné počasí, první jarní den za námi a já si to samozřejmě snažím maximálně užít :)

Hodinky: Bijou Brigitte

Tričko: New Yorker

Džíny: H&M, ale DIY 

Rtěnka: Essence, odstín 03

Brýle: Lindex

Proč pořád koukám do not.

Na soustředění se sborem jezdím dvakrát do roka. Jarní soustředění na pár dní a letní soustředění zabírající polovinu července, které letos absolvuju naposledy.

Já jsem se dnes vrátila z toho jarního soustředění. Odjížděla jsem ve čtvrtek, takže jsem strávila čtyři dny na zkouškách, ale čtyři dny s nejskvělejšími lidmi, které mám nejradši.

Musím říct, že různé zájezdy a soustředění jsou ty chvíle, kdy si uvědomuju, jaké štěstí mám, že můžu patřit do tak různorodého společenství lidí.

Vím, že nikdo, kdo tohle nezažil, nemůže pochopit, ale chtěla bych vám přiblížit, co mě na celé věci tolik fascinuje.

Jasně, že jsou chvíle, kdy máte chuť, praštit s deskami plnými not o zem a začít ječet, že prostě nejste pod tónem, a že jediný, kdo to slyší jste Vy, paní sbormistryně!! Ale pak přijde večer, celý sbor společně sedí a dívá se třeba na záznamy ze soutěží, ti starší vzpomínají, jak nádherně v cizích zemích bylo a jak všichni brečeli, když jsme na vyhlášení skončili na prvním místě, zatímco malé děti sní, že i ony  se třeba jednou podívají do Jižní Korei. Všichni zpívají "večerníkovou" písničku, kterou před více, než deseti lety složili členové sboru, který teď tvoří každý v této místnosti a několik citlivějších dokonce utírá slzy do rukávů...Každý si uvědomuje cestu, kterou už ušel, čas, který neúprosně běží.

Jiný večer si nejstarší, kteří sbor brzy opustí, vymyslí program. A tak všichni po penzionu pobíháme v maskách, hrajeme hry -například pantomimu (druhý alt nepozná motýla od pelikána)- a cpeme se u toho sladkým. Nikdo z nás si v tu chvíli asi neuvědomí, že tady se tvoří vzpomínky, a že i to, že ležíte po večerce pod něčí postelí a ani nedutáte, protože po patře chodí dozor, vás v následujících několika letech spolehlivě přivede k slzám smíchu.

Věnováno nejlepším lidem, jaké si dokážete představit <3

Kořenov 2015

Objetí vede k sexu?

Mám jednu zásadní otázku, nad kterou asi nemám cenu přemýšlet v půl jedné v noci. Ale stejně to dělám.

Můžou být příslušníci opačného pohlaví jen kamarádi?

Donedávna jsem si naivně myslela, že ano. Od malička se kamarádím s klukama a vždycky jsem se jim chtěla vyrovnat. Kamarádů mám asi víc, než kamarádek a mám je upřímně ráda. Nemám problém přivítat je s otevřenou náručí, usmát se a říct: ,,Ráda Tě vidím," protože to je pravda. Můj kamarád však zarputile tvrdí, že takový vztah je blbost. ,,Ty si vždycky myslíš, že jste jenom kamarádi, ale to je jednostranný, ani netušíš, jak s těma klukama máváš." Pravdou je, že když jsem naposledy začala s někým chodit polovina mých "přátel" se ke mně otočila zády. Urazili se. Mysleli si, že jde o něco víc. Jenže, kde je ta tenká hranice mezi "friendzone" a "skočíme-si-spolu-za-keř-zónou"?

A co je nejhorší? Když vám jeden z nejlepších kamarádů, kterému se svěřujete, půl hodiny po dovyprávění aktuální lovestory vyzná lásku...Před očima se vám promítnou ty roky přátelství. Spal u vás, převlékaly jste se před ním, braly jste ho jako bráchu..

K této příležitosti si pojďme trochu rozebrat mužská a ženská ega. Když budete zírat na ženu, zneklidní a začne uvažovat: ,,Nemám rozmazanou rtěnku? Rozcuchané vlasy? Proč na mě ten člověk civí?!" Když upřete pohled na muže, pomyslí si: ,,Nojo, tak ta mě chce!" a začne se předvádět.


Obávám se, pánové, že to bude ono. Když obejmete ženu, rozhlédne se kolem sebe, aby zjistila, jestli je jediná, koho objímáte. Když obejme ona vás, uzavřete se a domýšlivě za tím hledáte bůhvíco.
Ono ne každé objetí vede k sexu.

Sni dál.

Moje dobrá kamarádka má poprvé v životě vážný vztah. Je na vysoké škole a je hokejista. Jen pro představu. Jde spíše o vztah na dálku.

Chtěla bych podotknout, že jsou spolu velice šťastni necelé tři měsíce. A on jí po debatě, kterou to odpoledne vedl se svým kamarádem udělal doslova přednášku o společné budoucnosti.
Prostě jí začal vykládat o tom, že se nastěhují do volného bytu v domě jeho rodičů, který je beztak stavěn pro tyto účely.
 ,,Když já nevím, co bude za rok, nevím ani kam chci na vejšku.." Nedivím se, že z toho byla mírně nesvá. Já bych se otočila a už by mě nejspíš nikdy neviděl. Po třech měsících! A k půlročnímu výročí si bude chtít pořídit dítě?! 

Tento zamilovaný hokejista je krásným příkladem toho, že nejde jen o ženy, které šílí a upínají se na partnera. U mužů je to ovšem o to děsivější. Po třech měsících!

Získává plánováním budoucnosti snad jistotu, že spolu i po několika letech budou? Po několika měsících dojíždění jí přece zdaleka nemůže znát po všech stránkách natolik, aby na ní vytáhnul nákresy točitého schodiště, které povede z jejich společného balkonu. Po tak krátké době, bych Vám nesvěřila ani PIN.

Udivuje mě to a šokuje. A i když teď plánuje bydlení a děti, může to být právě on, kdo třeba za pár týdnů ukončí vztah a udělá ze sebe idiota. 

OOTD+minihaul

Hi Vanilla Kids,

Mám několik věcí, o které bych se chtěla podělit. Jsou z mého posledního nákupu.

Kardigan -Cropp Town
Košile - Cropp Town
Rtěnka -Astor

OOTD

Kardigan -Cropp Town, Taška -H&M, Bižuterie -H&M, Boty -CCC

Za fotky děkuju Davidovi a Filipovi <3

Láska? Děkuji, nechci.

Už před nějakou dobou jsem se rozhodla na lásku raději nevěřit. Nevěřím tomu, že by někdo mohl být natolik nesobecký a obětovat vztahu naprosto všechno, nevěřím tomu, že někdo posune v pomyslném žebříčku hodnot partnera před vlastní ego, nevěřím tomu, že někoho můžete milovat a ctít po celý život a nevěřím tomu, že Vás ani po padesáti letech nezačnou otravovat partnerovi špinavé ponožky a ještě špinavější nevěry. Nevěřím na "v dobrém i ve zlém". Nevěřím tomu všemu v době pohrdání, sobeckosti, rozvodů, předmanželských smluv a peněz a mám pocit, že žijeme v době, kdy se každý potřebuje osamostatnit a nejlépe plout proti proudu, v době, kdy neexistuje žádné MY. Existuje pouze JÁ a TY.

Přesto, nebo možná právě proto mě zarazila lehce výsměšná otázka: ,,A proč teda pořád honíš ty kluky?"

Zamyslela jsem se, protože tento paradox zajisté zpochybňuje moje zarputilé tvrzení.

Odpověděla bych asi takto. Možná existuje několik typů lásky. Věřím tomu, že miluji svoji rodinu, to mi jistě nikdo vyvracet nebude. Věřím tomu, že bezmezně miluji svoje kamarádky a pro některé z nich bych udělala snad cokoli. Věřím na růžové brýle, které u každého můžou vydržet rozdílně dlouho, to je láska krátkodobá a padá většinou s prvním problémem. Věřím na vzájemnou přitažlivost, která ovšem také nevydrží věčně. Ale nevěřím na opravdovou a věčnou lásku, jakou slibují romány, pohádky, svatby. A tak bych trochu upravila svoje tvrzení. NEVĚŘÍM NA OPRAVDOVOU LÁSKU. Stejně jako nevěřím na lásku na první pohled.

Možná je to všechno o důvěře, kterou k příslušníkům opačného pohlaví nemám. A možná je to tím, že jsem svou opravdovou lásku ještě nestihla prožít. Kdo ví. Pro mě láska zůstává nepřekonatelným klišé hollywoodských režisérů.