Sni dál.

Moje dobrá kamarádka má poprvé v životě vážný vztah. Je na vysoké škole a je hokejista. Jen pro představu. Jde spíše o vztah na dálku.

Chtěla bych podotknout, že jsou spolu velice šťastni necelé tři měsíce. A on jí po debatě, kterou to odpoledne vedl se svým kamarádem udělal doslova přednášku o společné budoucnosti.
Prostě jí začal vykládat o tom, že se nastěhují do volného bytu v domě jeho rodičů, který je beztak stavěn pro tyto účely.
 ,,Když já nevím, co bude za rok, nevím ani kam chci na vejšku.." Nedivím se, že z toho byla mírně nesvá. Já bych se otočila a už by mě nejspíš nikdy neviděl. Po třech měsících! A k půlročnímu výročí si bude chtít pořídit dítě?! 

Tento zamilovaný hokejista je krásným příkladem toho, že nejde jen o ženy, které šílí a upínají se na partnera. U mužů je to ovšem o to děsivější. Po třech měsících!

Získává plánováním budoucnosti snad jistotu, že spolu i po několika letech budou? Po několika měsících dojíždění jí přece zdaleka nemůže znát po všech stránkách natolik, aby na ní vytáhnul nákresy točitého schodiště, které povede z jejich společného balkonu. Po tak krátké době, bych Vám nesvěřila ani PIN.

Udivuje mě to a šokuje. A i když teď plánuje bydlení a děti, může to být právě on, kdo třeba za pár týdnů ukončí vztah a udělá ze sebe idiota. 

OOTD+minihaul

Hi Vanilla Kids,

Mám několik věcí, o které bych se chtěla podělit. Jsou z mého posledního nákupu.

Kardigan -Cropp Town
Košile - Cropp Town
Rtěnka -Astor

OOTD

Kardigan -Cropp Town, Taška -H&M, Bižuterie -H&M, Boty -CCC

Za fotky děkuju Davidovi a Filipovi <3

Láska? Děkuji, nechci.

Už před nějakou dobou jsem se rozhodla na lásku raději nevěřit. Nevěřím tomu, že by někdo mohl být natolik nesobecký a obětovat vztahu naprosto všechno, nevěřím tomu, že někdo posune v pomyslném žebříčku hodnot partnera před vlastní ego, nevěřím tomu, že někoho můžete milovat a ctít po celý život a nevěřím tomu, že Vás ani po padesáti letech nezačnou otravovat partnerovi špinavé ponožky a ještě špinavější nevěry. Nevěřím na "v dobrém i ve zlém". Nevěřím tomu všemu v době pohrdání, sobeckosti, rozvodů, předmanželských smluv a peněz a mám pocit, že žijeme v době, kdy se každý potřebuje osamostatnit a nejlépe plout proti proudu, v době, kdy neexistuje žádné MY. Existuje pouze JÁ a TY.

Přesto, nebo možná právě proto mě zarazila lehce výsměšná otázka: ,,A proč teda pořád honíš ty kluky?"

Zamyslela jsem se, protože tento paradox zajisté zpochybňuje moje zarputilé tvrzení.

Odpověděla bych asi takto. Možná existuje několik typů lásky. Věřím tomu, že miluji svoji rodinu, to mi jistě nikdo vyvracet nebude. Věřím tomu, že bezmezně miluji svoje kamarádky a pro některé z nich bych udělala snad cokoli. Věřím na růžové brýle, které u každého můžou vydržet rozdílně dlouho, to je láska krátkodobá a padá většinou s prvním problémem. Věřím na vzájemnou přitažlivost, která ovšem také nevydrží věčně. Ale nevěřím na opravdovou a věčnou lásku, jakou slibují romány, pohádky, svatby. A tak bych trochu upravila svoje tvrzení. NEVĚŘÍM NA OPRAVDOVOU LÁSKU. Stejně jako nevěřím na lásku na první pohled.

Možná je to všechno o důvěře, kterou k příslušníkům opačného pohlaví nemám. A možná je to tím, že jsem svou opravdovou lásku ještě nestihla prožít. Kdo ví. Pro mě láska zůstává nepřekonatelným klišé hollywoodských režisérů.